Equipment

  

  

Cavalry Tactics - kavaleristický drill

Jde o značně velký soubor. Mějte tedy trpělivost při stahování. Přeložila Jenny.

Cavalry Tactics - Volume 2

  

  

  

Z obsahu Equipmentu:

Historie sedel McClellan

Hardee klobouk - jeho vznik

Drobný equipment

Karabiny Občanské války

  

  

  

  

  

  

  

Historie sedel George B.McClellana

O generálu McClellanovi bylo mnoho napsáno a povězeno. Mohli bychom zde citovat téměř totéž, co je na jiných stránkách popsáno tolikrát. V tomto směru se toho nového moc nedozvíme, poněvadž zde historie tolik překroucena nebyla.

Naším záměrem je spíše prozkoumat přínos generála pro jednotky kavalerie. Co ho vedlo ke zkonstruování sedel a také i jeho dosavadní praktické využití. Máme jedinečnou možnost porovnat si tři sedla v reálu. K dispozici máme dva originály (typy 1885 a 1896) a kopie typu 1904.

Ovšem do dějin se podívat musíme! McClellan byl vyslán na více než roční vojenskou misi do Evropy (11.4.1855 - 19.4.1856), kde sílila Krymská válka. Na starém kontinentě obdivoval z hlediska své civilní profese rychlost stavby železnice oproti Spojeným Státům. Na Krymu byl konsternován nevhodností sedel a zde přichází na nápad opřený o zkušenosti z kozlíkových sedel. V letech před Americkou občanskou válkou docházelo k modernizaci equipmentu armády a taktéž kavalerie. Byla zadána soutěž.

Podmínky byly:

- snadná výroba

- nízká cena při stejné kvalitě

- flexibilita užití sedla v tělesné stavbě koní

  

Jediné mínus tkvělo v nepohodlí jezdce. Velmi tvrdé praktické zkoušky byly prováděny u třech jízdních kompanií.

Konkurenty v závěrečném výběru byly:

Jonesovo sedlo s nastavitelnou kostrou, Hopeovo velmi nákladné sedlo užité v Mexické válce, standardní služební sedlo Grimsley, pružné Campbellovo sedlo. Rozhodnutí bylo složité,ale vítězné sedlo bylo McClellan.

I přes tuto výhru bohatší důstojníci si nechávali zhotovovat o hodně dražší ale pohodlnější Hopeovo sedlo.

První typ sedla McClelan 1857 měl potahový materiál lakovanou hladkou kůži. Životnost však byla nízká, kůže praskala.

Co dodnes oceňujeme lehkost a snadnou opravitelnost a nahraditelnost jakýchkoli součástek.

  

  

      

Levý obrázek ukazuje stav sedla před rekonstrukcí. V této podobě se k nám tento exemplář dostal. Posedlí má ještě zcela čitelnou vinětu "ČESKO-SLOV. ARMÁDNÍ DÍLNY, IRKUTSK". Záhada, jak se sedlo dostalo do Ruska a později do Čech, není až tak nevyluštitelná. Za presidentování gen. Granta se určité množství sedel dostala do Ruska. Možná při odkupování Aljašky Spojenými Státy Americkými.

Mnoho hřebů a nýtů (ty byly v zadní rozsoše) na nás čekalo, ale stálo to za to! Výsledek byl moc krásný. Jen žíněný podbřišník je velmi necitlivý vůči koním a byl vyměněn v praxi za provázkový. Jízda na sedle i přes jeho značný věk je velice dobrá.

  

Typ 1859/64

Strukturou stejný typ jako1857, jen svršek byla surová kůže, která byla citlivá na vlhkost. Na snímku kompletní equipment kavalerie.

Typ 1872/74

Zde už bočnice nenaleznete. Prakticky šlo jen o úpravu starých typů. Design zůstal zachován Bočnice nahradily malé podložky proti otlačení či odření koní.

Typ 1885

U tohoto modelu jsou nově dané rybinové spoje. Dosáhli tím pevnějšího sestavení sedla. Nově je zde hladká černá kůže a žíněný podbřišník s kroužky krytými koženými kapsami. Díky tomu se změnil i systém dotahování sedla. V pozadí equipment z doby vrcholících indiánských válek.

Vzor 1896

Poručík Odus Horney se zasloužil o revoluční počin! Dokázal změnit styl výroby z ruční do sériové průmyslové výroby. Kostry měly lipové dřevo na bočnicích a jasanové na rozsochách. Výztuhy byly lisované z jednoho monolitu a pronýtované. Díky tomu docílili větší pevnosti kostry. Zadní rozsocha z původní "elipsy" se změnila na "půlkruh". Kožené pásy byly kroužkem jen protažené. Stabilita sedla se zlepšila a snížila se možnost protočení sedla.

Tento kousek k nám přišel v mnohem horším stavu, nežli jeho starší bratříček. Jízda na něm je zcela vyloučena. Do zajista ho potkal obdobný osud - tj. cesta do Ruska. Jenže posedlí z Irkutska či odjinud nevydrželo a přechozí majitel to "přeplátoval" doslova vším možným!!! Posuďte sami. Koženka, filcové pláty, aby se náhodou zadní část člověka snad neotlačila, další vrstva koženky a celkem asi 35 hřebů. K tomu šrouby. Obávám se, že minulý majitel nevěděl, co doma za historickou věcičku má. Kdybych měl ukázat všechny snímky, kterak postupně se toto sedlo vracelo k původní podobě, byli bychom zde hodně dlouho.

Typ 1904

Ne vždy v daném roce se hned používalo. U tohoto typu to platí obzvlášť. Do equipmentu kavalerie se dostal o více jak 4 roky později. Zde se nově přidává tzv. průběžný řemen, pro případnou výměnu při utržení. Sloužil nouzově i jako záložní třmenový řemen. Toto byl první typ, kde byl spodek sedla potažený ovčí kožešinou.

Tak toto je kopie a přitom bylo nejdražší! S těmito replikami jsem se setkal třeba i v Hucul Clubu a je s nima výborná zkušenost jak v turistice tak i hiporehabilitaci.

Typ 1913

Zkušební model, který měl větší uplatnění v běžném životě nežli v armádě. Dva podbřišníky a k tomu hruška jsou zde opravdu zajímavou raritou, které ale pomáhaly na mulách a koní, aby sedlo neklouzalo. V 1.světové válce byly u zásobovacích pomocných oddílů.

Typ 1928

Obdobnou praxí jako po Americké občanské válce vznikl i tento typ. Vzaly se starší modely 1904. Kostra posledního typu McClellana byla širší, a tak posed volnější. Znovu jsou zde po více jak 55 letech bočnice. Z důvodu rušení kavalerie se do roku 1943, kdy bylo jezdectvo zrušeno, další model nevytvořil. Doba užívání sedel McClellan v aktivní službě dosáhla úctyhodných 85 let!!!

Sbírka sedel McClellan

Tak tady je máte pohromadě a protože máme místa dost, nebráníme se získání dalších exemplářů. Samosebou nejlépe originály. Sice je šance malá, ale kdoví?

  

  

Použita historie o sedlech McClellan od Martina Blažka - http://kone.blazek.info/czech/index.html

  

Historické prameny:

Ilinois in Civil War, Rootsweb.

American Military Saddle, Cavalry Equipment, Saddles, Wikipedia, Saddlemaker

  

  

  

„Hardee” klobouk

  

   

  

                                                           Kavaleristické a pěchotní varianty klobouku

  

Armádní klobouk vzor 1858 známý jako „Hardee” nebo též „Jeff Davis” (zřídka býval také nazýván „Kossuth“ po známém maďarském revolucionáři se slovenským původem Ľudovítu Košutovi) patří mezi charakteristické vojenské pokrývky hlavy známé zejména z období Americké Občanské války 1861 - 1865.

Jedná se o pevný klobouk válcovitého tvaru s rovným dnem a širokou krempou vyrobený z černé či tmavě modré vlny určený pro mužstvo i důstojníky. Podle příslušnosti k jednotce a stavu byl opatřen barevnou šňůrou a případně mosazným kováním či nášivkami. Ozdobná šňůra dvakrát obtočená těsně nad střechou klobouku ukončená dřevěnými žaludy nebo prostými třapci u mužstva a poddůstojníků označovala druh vojska dle barvy - žlutou nosili kavaleristé, červenou dělostřelectvo a modrou měla pěchota. Podle federálních specifikací měla být jedna strana střechy ohnuta vzhůru a sepnuta mosaznou sponou v podobě orla, a to pravá strana pro kavalerii a levá pro ostatní druhy vojska. Některé prameny uvádějí, že toto pravidlo bylo závazné pouze do roku 1861 a během války se několikráte měnilo. Klobouk mohl být doplněn dalšími rozlišovacími znaky - symbolem druhu vojska, číslem regimentu a písmenem roty. Za sepnutou část střechy se upevňovalo pštrosí pero.

Hardee pro důstojníky se od stejného vzoru klobouku pro mužstvo odlišoval kvalitou materiálu, textilní páskou pod ozdobnou šňůrou, okrajem krempy lemovaným tmavou stuhou a použitím nášivek namísto mosazných odznaků. Černo-stříbrná šňůra rozlišovala důstojnický sbor a zlatá zdobila klobouky generálů.

Jeho historie sahá o několik let před začátek občanské války. Howell & Kloster ve své knize praví, že klobouk byl na doporučení komise, v jejímž složení byl major William Joseph Hardee zapisovatelem, přijat do výstroje dvou kavaleristických pluků samotným ministrem války Jeffersonem Davisem v roce 1855. Tato verze reprezentativního vojenského klobouku měla většinu znaků společnou s pozdějším „Hardee hat“, navíc však nechyběl podbradní řemínek.

Ačkoliv major William J. Hardee nebyl roku 1855 členem navrhující komise, pouze velitelem 2. kavalerie, a dokonce ani Jefferson Davis ještě nebyl ministrem války, víme, že Hardee hat byl ve své konečné podobě a bez podbradního řemínku navržen a přijat roku 1858 komisí v čele s poručíkem Ambrose Powell Hillem a stal se pod oficiálním názvem „Armádní klobouk 1858“ vzorem platným pro celou armádu.

Navzdory svému atraktivnímu vzhledu nebyl u mužstva ani důstojníků příliš oblíben díky své váze a nepraktičnosti při vykonávání denních úkolů, zejména v horkém počasí. Jak cituje kronikářka Elisha Hunt Rhodes ve svém deníku z období bitvy u Bull Runu: „Naše velké filcové klobouky s modrými šňůrami a mosaznými orly jsme zanechali ve stanu hlavního seržanta“.

Nejvíce používaný a proslavený byl u tzv. „Železné brigády”, jejíž vojáci byli díky svým pokrývkám přezdíváni „black-hat boys” a s Hardee kloboukem na hlavě jsou dnes ztvárněni i na sochách památníků.

  

Historii o Hardee kloboucích zpracoval John Stodman

  

  

  

  

Drobný equipment

  

Byl taktéž za našeho přispění otištěn v časopise Western World (říjen 2002). Omluvte terminologickou chybu MUNDÚR. Správně jest uniforma (změněno z důvodu místa v časopisu).

  

  

  

  

Karabiny občanské války

  

Příspěvek zpracoval pvt. Sasha

V průběhu Americké občanské války se vyrábělo více než 50 typů karabin pro jízdní jednotky. Karabina občanské války byla základem pro zkoušení mnoha různých vynálezů v oboru zadem nabíjených palných zbraní.

Dvě karabiny však dominovaly ve středním období občanské války. Karabina Sharps používala spalitelnou papírovou nábojnici nebo mohly být nabíjena kulkou a spalitelnou prachovou složí. Karabiny i pušky Spencer pak střílely pomocí kovových nábojnic. Jak firma Spencer, tak Sharps, vyrobily více než 150 000 ks těchto zbraní během občanské války.

Karabina Burnside byla třetí nejvíce vyráběnou během občanské války. Smith byla čtvrtá nejpočetněji vyráběnou karabinou.

Karabina Henry byla pro vojenské účely poněkud podkaliberní, bylo jich během občanské války vyrobeno jen asi 14 000. Po válce byla tato karabina modifikována na typ Winchester a také několik jednoranných karabin používalo kovové nábojnice Henry .44 .

Kavalerie Jižanů bojovala hlavně s jednorannými karabinami s předním nabíjením. Továrna Robinson v Richmondu sice vyrobila kolem 5 000 kopií karabin Sharps, ale sporné kvality. Jih pak dokonce předělával některé pěchotní předovky i ukřistěné zbraně na karabiny. Tradiční předem nabíjené karabiny byly vyráběny u firmy Cook and Brothers v Columbusu, Georgia.

Jižní kavalerie také používala jednohlavňové a dvouhlavňové brokovnice. Dobře padnoucí a utěsněná kulka v bezzávitové hlavni může být přesná do minimálně 75 m, pokud je hlaveň čistá.

Mnoho druhů karabin občanské války přitahuje zájem sběratelů po mnoho let, minimálně od roku 1920. Konfederace používala mnohem více ukořistěných karabin, než jich vyrobila sama. Následující seznam obsahuje karabiny používané nebo vyráběné během občanské války.

Výrobce

Místo výroby

Sever (S) či Jih (J) či privátní nákup (P)

Nabíjení

Zadní (Z)

Přední (P)

Kalibr

Vyrobeno ks 

Ballard

Worcester, MA

S

Z

44 & 52 Kovová nábojnice (KN)

8 400

Burnside

Providence, RI

S

Z

54 Perkus (P)

54000

C Chapman

Nashville, TN

J

P

54 P

do 100

Colt

Hartford, CT

Předválečná / S

Revolver

36,44,56 Revolver

4 435

Columbus

Columbus, GA

J

P

58 P

183

Cook & Brother

New Orleans, LA; Athens, GA

J

P

58 P

Asi 1000

Cosmopolitan

Hamilton, Ohio

S

Z

52 P

1 140

Davis &Bozeman

Elmore, AL

J

P

58 P

90

Dickson, Nelson

Adairsville, Macon, & Dawson, GA

J

P

58 P

3 600 celkem karabiny i pušky

Gallagher

Philadelphia, PA

S

Z

50 P

18 000

Gallagher

Philadelphia, PA

S

Z

56-52 KN

5 000

Gibbs

New York City

S

Z

52 P

1052

Greene

Chicope Falls, MA

S

Z

54 P

300

Gwen&Campbell

Hamilton, Ohio

S

Z

52 P

8 200

Britiské, francouzské, německé, rakouské a jiné cizí

Dovoz US aby nepadly do rukou Jihu


P

50 až 75

 Není známo

Hodgkins , také Bilharz, Hall

Macon, GA, Pittsylvania, VA

J

Z

58 P

400 až 700

Jenks

Předválečná 1839-60

Předválečná

Z

54 až 64

7 900 všech typů

Joslyn 1862

Milbury, MA

S

Z

52 P

3500

Joslyn 1864

Milbury, MA

S

Z

52 KN

13,000

LeMat

Francie

J

Revolv

42 Rev & 63 KN

několik

H.C. Lamb

Jamestown, NC

J

Z

50 & 58 P

532

Lee

Milwaukee, WI

S

Z

44 Henry KN

255

Lindner

Manchester, NH

S

Z

58 P

6 500

Maynard

Chicopee Falls, MA

S

Z

35 & 50 P.

25 000

Maynard or Perry by Keen, Walker

Danville, VA

J

Z

54 P

280

Merrill

Baltimore, MD

S

Z

54 P

14 495

Merrill, Latrobe

Illion, NY c 1855

Předválečná

Z

58 P

170

Mont Storm

Britiká přes NY

S

Z

58 P

2 500

Morse

Greenville, SC

J

Z

50 Hybridní

1 000

J P Murray

Columbus, GA

J

P

58 P

asi 1000

Palmer

Windsor, VT

S

Z

50 KN

1 001

Peabody

Providence, RI

S

Z

50 KN

Málo během války

Perry

Newark, NJ 1857

S

Z

54 P

275

Remington

Ilion, NY

S

Z

46 & 50 KNe

2,500 během války

Richmond

Richmond, VA

J

P

58 P

Více než souhrn všech jiných výrobců Jihu

Robinson/CSA Duplicate Sharps

Richmond, VA

J

Z

52 P

5 000

Schroeder

Bloomington, IL

Předválečná

Z

53 jehlový zápal

10 v roce 1857

Sharps

Hartford, CT

Předválečná/ S

Z

54 P

Více než 95,000

Smith

Springfield, MA

S

Z

50 P

Více než

30 000

Spencer

MA & RI

Z

56-56 KN

80 000

Starr

Yonkers, NY

S

Z

54 P

20 601

Starr

Yonkers, NY

S

Z

52 KN

5 002

Symmes

Worchester, MA

Předválečná

Z

54 P

20 v r. 1857

Tallassee

Tallassee, AL

J

P

58 P

500

Tarpley

Greensboro, NC

J

Z

52 P

Několik set

Triplett & Scott

Meridan, CT

S

Z

50 KN

5,000

US 1833, 36, 40, 42, 43 Hall

Harpers Ferry, VA, & Middletown, CT

Předválečná

Z

52, 58, 64 P

31 666

US 1847 Musketoon

Springfield, MA

Předválečná

P

69 P

9 300

US 1855 Carbine

Springfield, MA

Předválečná

P

54 P

1 020

US 1855 Pistol - Carbine

Springfield, MA

Předválečná

P

58 P

4 021

Warner

Springfield, MA

S

Z

50 & 56-50 KN

4 000

Wesson

Worcester, MA

S

Z

44 Henry KN

5 600

Spencer

  

Spencer byla hlavní opakovací karabinou a ručnicí občanské války. Většina vyrobených zbraní byly karabiny pro kavalerii, i když se vyráběly i pušky pro pěchotní jednotky. Z celkem 144 500 vyrobených zbraní bylo během války zakoupeno federální vládou 107372 kusů. Spencerovky se staly nejpopulárnější karabinou používanou jízdními oddíly Unie, a byly pak široce používány na Západě po ukončení války.

Spencer je sedmiranná opakovací zbraň, nabíjená trubkovým zásobníkem zezadu pažby. Při nabíjení vyžaduje spencerovka postupně stlačení lučíku k vložení nové nábojnice a pak natažení kohoutku. Zkušený střelec mohl vypálit všech 7 ran během asi 15 vteřin. Konfederační jednotky nemohly ukořistěné spencerovky používat poté, co spotřebovaly ukořistěnou munici, neboť nemohly být opakovaně nabity pomocí střelného prachu, zápalky a kulky.

Unijní armáda na počátku války odmítala nákup těchto zbraní. Zásobování povozy nebylo schopno dodat včas potřebnou munici vojákům, kteří by ji brzy spotřebovali, pokud by měli opakovací zbraně. Prezident Lincoln však intervenoval pro nákup poté, co si sám vyzkoušel ručnici Spencer v roce 1863, tedy v polovině války.

Zbraně Spencer používaly první kovové nábojnice s dostatečnou ráží, vhodnou pro vojenskou službu. Standardní nábojnice Spencer je nazývána 56-56, neboť měla stejný průměr obou konců měděné nábojnice. Střílela kulky ráže 54. Energie kulky se plně srovnává s typickými papírovými patronami mušket občanské války. Pro srovnání, jinou pravidelně dostupnou kovovou nábojnicí během války byla 44 Henry, vyvíjející úsťovou energii pouze 70% ve srovnání se spencerovkou. Nábojnice byla vhodná pro širokou škálu průměru hlavní, jak je uvedeno níže, protože kulka měla velkou prohlubeň ve své základně, stejného druhu jako kulky Minie, nejprve používané v mušketách 58 Springfield.

Spencer byla nejpokrokovější dlouhá palná zbraň své doby. Při palbě byla zničující, pokud byl k dispozici dostatek munice. Dým z černého prachu, vydávaný jednorannými předovkami byl v bitvě vážným problémem. Hustý mrak dýmu znemožňoval nepříteli přesnou střelbu, ale i sledovat nepřítele samého. Řada střílejících spencerovek však byla ještě horší. Pokud nevál silný vítr, linie vojáků se spencerovkami brzy nemohla vidět, na co střílí. Byla to však silná psychologická výhoda před nepřítelem, útočícím hustým mrakem dýmu. Při použití spencerovky byla munice pryč, než bitva skončila. Pluky vyzbrojené rychlopalnými zbraněmi v občanské válce byly často na okraji hlavních bitev. Bylo to snad dobré pro vojáky, ale pravděpodobně špatné pro generály, kteří se snažili válku vyhrát.

Vozové kolony do indiánských teritorií po ukončení války dávaly spencerovkám přednost. Osadníci potřebovali rychlou střelbu pro sebeobranu, neboť často cestovali osaměle. Navíc měli k dispozici vůz, který vezl potřebnou munici. V pravidelné armádě však bylo stále nebezpečí, že vojáci vystřílejí veškerou munici, kterou si ponesou. Armáda tak pokračovala ve vyzbrojování jednorannými zadovkami i po ukončení války.

Později počátkem 70-tých let vláda nechala zbrojovku Springfield Armory stále předělávat několik karabin Spencer na ručnice. Springfield Armory používala poněkud jinou nábojnici s kulkou ráže 50 (.512"), kterou vynálezce Christopher Spencer považoval za moc lehkou. Firma Spencer Repeating Rifle Company nakonec po válce během ekonomického poklesu finančně zkrachovala, i díky přebytku palných zbraní na trhu.

Technické údaje

Délka

106,7 cm

Váha

3,63 kg

Ráže

52 (.540 až .555")

Váha kulky

22,75 g

Prachová náplň

2,95 g

Hlavňová rychlost

366 m/s


Sharps

  

Sharps byla jednou ze dvou nejběžnějších a nejvíce známých zadovek, vyráběných během občanské války. V Unii bylo celkem vyrobeno a dodáno jednotkám kolem 100 000 karabin Sharps a 15000 pušek. Pro srovnání, Unie vyrobila kolem 1,500,000 standardních pěchotních mušket typu 58 Rifle.

Dílny Konfererace v Richmondu vyrobily kolem 1 500 kopií karabin z celkového objemu 15 000 zde vyrobených zbraní.  Jejich provedení však nebylo tak přesné a typicky měly mosaznou objímku kolem hlavně a předpažbí.

Vynálezem Christiana Sharpse byl svisle klouzající blok závěru na zadním konci hlavně, Klouzající blok umožňoval zadní nabíjení sharpsky místo předního nabíjení a to před vynálezem kovových nábojnic. Sharps mohl být nabíjen buď kulkou se spalitelnou prachovou složí, nebo pomocí papírových patron.

Téměř všechny předválečné sharpsky byly vyrobeny s blokem závěru klouzajicím s malým úhlem svisle vůči ose hlavně. Ty jsou známy jako "slant breech." Veškerá válečná produkce však již měla zcela kolmý směr pohybu bloku vůči hlavni, zvaný "straight breech."

Zbraní typu „slant breech“ v provedení karabin i s dlouhou hlavní bylo vyrobeno kolem 19 000 v předválečném období.

Zbraně typu „straight breech“ Sharps mohly být předělány na střelbu pomocí kovových nábojnic. Kolem 30,000 kusů vyrobených během občanské války bylo tak modifikováno v průběhu několika let po válce. Sharpsky a pušky Remington Rolling Block byly hojně používány na lov bizonů. Každý dostatečně silný dobrodruh, který dorazil až na hranice prérie v Kansasu se mohl zapojit do tehdy výnosného obchodu s bizony s levně pořízenou zbraní Sharps z válečných přebytků a nechat si ji předělat po výdělku ze svého  prvního lovu.

Tato ručnice Sharps má osazení dvěma spouštěmi, používanými lovci buvolů pro mnohem přesnější střelbu. Kolem poloviny známých jednotek ostřelovačů Unie ( tzv. Berdanovy pluky, SharpsShooters) bylo v občanské válce stejně vyzbrojeno.

Po občasné válce byla sharpska z válečných přebytků vynikajicí zbraní na bizony. Firma Springfield Armory a také jiní výrobci předělávali sharpsky na kovové nábojnice s dostatečně silou prachovou složí podle vojenských norem, velmi spolehlivou na lov bizonů. Jak sharpsky, tak remingtonky byly pro tyto účely používány, Sharps však nemohl Remingtonu konkurovat pro další a větší armádní zakázky.

Následující technické informace platí pro karabiny a pušky Sharps ráže 54, i když nábojnice Sharps po válce mohly být mnohem silnější.

Technické údaje

Délka

100,33 cm (karabina)

Váha

3,64 kg ( karabina)

Ráže

52 (.535")

Váha kulky

26,7 g

Prachová náplň

3,85 g

Úsťová rychlost

335,5 m/s



Karabina Burnside

Karabina Burnside byla třetí nejpočetnější karabinou občanské války. Vyrobeno jich bylo v letech 1857 až 1865 asi 53 800. Téměř všechny pocházely ze Severu a veškerá produkce byla v ráži 54.

Konstrukce bloku Burnside používala lučíku spouště jako páky pro natahování.

Spuštěním bloku dolů se odkryl konický otvor , do kterého se vložila unikátní kuželová patrona Burnside a blok závěru se zavřel otočením páky lučíku a stlačil těsnící kroužek na přední straně patrony zpět k hlavni.

Bylo vyrobeno 5 typů v zásadě podobných karabin Burnside , které se postupně zlepšovaly ve své vnitřní konstrukci.

Vně umístěný kohoutek dopadal na zápalku, jejíž plamen procházel malým otvorem ke konci patrony a zapálil prachovou slož. Kulky a navážky prachu, uvedené níže, jsou průměrem typické munice pro burnsidky. . Patrona Burniside mohla mít až 70 grainů ( 4,55 g) prachu, ale většinou bylo používáno méně.

Zprávy z bojiště uváděly hodnocení od vysoké hodnoty zbraně až k její bezcennosti. Tyto zprávy byly spíše emocionální než skutečně analyticky posuzující vlastnosti. Nejvážnější stížností bylo, že se patrony náhodně přilepily po výstřelu k hlavni. K bloku závěru byl doplněn píst, který vysunul vystřelenou patronu.  Hrubý odhad však uvádí, že federální kavalerie v Shenandoah Valley a kolem Richmondu v tuhých bojích ve Virginii na konci občanské války byly téměř zcela vybaveny karabinami Sharps a Spencer.

Omezené množství ukořistěných karabin Burnside používaji i Jižané. I když karabina Burnside netěsnila dobře ( podobně jako karabina Hall) po vložení prachové patrony a kulky, přesto při častém čištění fungovala. U nově zaváděných karabin Unie s kovovými nábojnicemi samozřejmě k netěsnostem .

Mechanizmus karabiny byl zkonstruován Ambrosem Burnsidem. Před válkou byl pokladníkem zbrojovky Bristol Firearms Company v Bristolu, Rhode Island. Burnsidova konstrukce uspěla , pokud jde o utěsnění závěru před únikem plynů, což bylo potřebné vylepšit u předválečných zadovek Hall.

Ambrose Burnside opustil firmu pro finanční obtíže v roce 1859. Vstoupil do pluku doobrovolníků (First Rhode Island) na počátku války a stal se významným velícím generálem. Několik jeho úspěchů je obecně zapomínáno, neboť v unijní armádě nejprve došlo pod jeho velením k hlavním zničujícím porážkám. Po válce byl politikem a sloužil státu Rhode Island jako senátor mnoho let. Jeho jméno Burnside bylo převzato jako "sideburns = licousy" pro styl vousů, které zpopularizoval.

Karabina Burnside byla vynalezena krátce před objevem kovových nábojnic firmami Smith & Wesson, Henry, a zvláště Spencer. Mechanizmus typu Burnside nebyl připraven pro modifikaci na nové typy kovových nábojnic, které měly vestavěnou zápalku. Zbraně Burnside byly ze služby na konci války rychle vyřazeny.

Nové kovové nábojnice byly také populární mezi civilisty. Zatímco použitá spencerovka se v Texasu dala koupit po občanské válce za $20 , zbraně Burnside stály na vládních aukcích jen 10 až 12 centů. Když prezident Teddy Roosevelt nařídil vyprázdnit sklady zbraní v roce 1901, nabízel se Burnside za cenu 3 až 8 centů. Dědo, proč jsi tehdy nekoupil jednu ? Dnes dobře fungující burnsidka na sběratelském trhu stojí od $2,000.

Technické údaje

Délka

142 cm

Váha

4,14 kg

Ráže

54

Váha kulky

32,5 g

Prachová náplň

4,22 g

Úsťová rychlost

290 m/s